Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kamba

29. 10. 2007

Kamba - gorilí samice


Kamba - Autor:Khalil Baalbaki
 Náhled[400x600]  
Kamba
Autor:   Khalil Baalbaki  

Hu, hu, hu, jmenuju se Kamba a přišla jsem do pavilonu v pražské zoo jako poslední člen. V Praze jsem už byla od srpna 2001 do srpna 2003. 

Pak ale přišly povodně a nebýt toho, že mi lidé ze zoo zachránili život, tak jsem tady už nemusela být. Odjela jsem do zoo ve Dvoře Králové, kde jsem si spokojeně žila v partě se svým vrstevníkem Tadaem. A na konci roku 2005 mě najednou neočekávaně odvezli do Prahy. Prý to pro mne bylo dobře, protože tam na mne čekal krasavec k pohledání - Richard.

Narodila jsem se dávno - už v roce 1972 - v Africe, asi v kamerunských pralesích. Jako dvouletou mě chytili obchodníci se zvířaty. Zabili tehdy mou matku i další tety a strýčky z naší rodiny, bylo to strašné, ale naštěstí si na to skoro nepamatuji. Pak mě prodali do Zoo Lipsko, od roku 1995 jsem žila v Zoo Duisburg a nakonec v Zoo Dvůr Králové nad Labem.

Možná se ptáte, proč mě tam nenechali i dále. Podle zoologů a kamarádů jsem nesmírně důležitá, prý dokonce nejvíc ze všech goril u nás. Díky tomu, že pocházím z přírody, nejsem příbuzná s žádnou jinou gorilou chovanou v zajetí.

Když jsem se po dlouhé době setkala s Kijivu a Shindou a vlastně poprvé v životě s Richardem, nebylo o dramatické chvilky nouze. Přenosky a větve létaly nad hlavami, křičela jsem a proháněla po výběhu Richarda. Richard se mne potom dlouho bál a hodně se mi vyhýbal.

Začátkem roku 2006 mi dal Marek Ždánský těhotenské testy, ale bohužel nebyly pozitivní. Nepropadala jsem však depresi, dále se starala o malou Moju, učila se zacházet s mládětem a stále doufala, že jednou také budu mít své miminko.

Až jedné květnové noci se zaselo semínko naděje. Opakovanými těhotenskými testy bylo potvrzeno, že jsem březí. Celý svět se tuto úžasnou novinu dozvěděl v září roku 2006. Hrozně moc jsem se tehdy těšila, až se mi narodí první gorilí holčička nebo chlapeček.

Od konce ledna jsme čekali, kdy se mládě nariodí. Nakonec se ukázalo, že odhad nebyl přesný, a tak den D nastal až ve středu 11. dubna. Snad všichni sledovali internetový přenos a viděli, co se stalo. Mládě se rodilo špatným směrem a já hned na začátku - chtěla jsme mu pomoci - přetrhla pupeční šňůru. Mládě umřelo a já byla nakonec ráda, že mi veterináři a lékaři pomohli, protože šlo údajně i o můj život. Ještě není rozhodnuto, zda se budu moci o dalšího potomka pokusit, nebo jestli vzhledem k mému věku už budu jen hodná teta. V pražském pavilonu ale asi už zůstanu.

Můžete mi klidně něco napsat, třeba vzkaz, na moji osobní elektronickou adresu: kamba@rozhlas.cz

Moje první video:

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kamba

(evka.stankova@seznam.cz, 27. 2. 2013 20:22)

Hlavně Kambičku uhlídetje a hlavně ať je zdravá držím moc palečky.